A o čem to vůbec je?

Těžko říct, je to všehochuť.

Píšu o věcech, o nichž zároveň ráda čtu.

Sdílím své myšlenky, když začínají být tak intenzivní, že už není možné je udržet pouze v sobě.

Sepisuji to, co mi zrovna dělá radost a cítím jako potřebné.

Značka: nepravidelně.

Počkat...

Vlastně mám jednu vizi.

(Kromě toho, že se tu občas objeví něco málo o hudbě, filmech, knihách, popřípadě různých akcí - v jakém rozsahu a frekvenci, to dost ovlivní moje lenost, nebudu lhát, bude to spíš negativní vliv.)

Poměrně dlouhou dobu (dlouhou pokud je vztažná soustava můj mladičký věk) jsem strávila tím, že jsem vůbec nevěděla, kam můj život směřuje a jestli má vůbec cenu (má!). V sobě jsem měla jen jedno velké prázdno, nechuť, zklamání, nedůvěru a nelásku k sobě, což vedlo ke zlosti, neustálému neklidu, apatii a nakonec k úpadku osobnosti (level "expert" v lenosti). To vše navzdory tomu, že mám vše, co bych si jen mohla přát a k životu potřebuju, proto bylo jasné, že něco špatného je ve mně.

Teď sice také nemám v životě zcela jasno, to snad ani není možné, ale našla jsem si směr. Právě o něj bych se chtěla podělit a psát si o svých začátcích, abych, až bude víc jasno než zataženo, nezapomínala, jaké je to na začátku.

Cílová stanice: spokojenost.